První paprsky nad obzorem

Horská chata ve výšce 2410 metrů nad mořem. Výstupem vyčerpané síly, úleva a ohromná radost z dorazení do cíle. Sedm Italů, my dva a žádná sprcha. Nebe hořící nad potemňujícími vrcholy, vítr vhánějící slzy do očí a nemalá špetka dojetí. Tohle se nevidí každý den. Probdělá noc, mlha nad údolím, ustupující tma a první paprsky nad obzorem. 

Rybíz pod okny

Chaloupka posazená mezi loukami a poli, dvůr chráněný před sluncem stínem velkého ořechu a keře rybízu pod okny. Odpolední bouřka strávená na parapetu s rozečtenou knihou a hrnkem kávy. Slunce mizící za okrajem rozkvetlé louky. Horký vzduch, vlhká tráva pod bosýma nohama a vůně sena. Kozy okusující ohnuté větve jabloně. Srpen na venkově. 

Città Alta di Bergamo

Sklenka prosecca na Piazza Vecchia, klikaté uličky s malými obchůdky a zvuk houslí rozléhající se před bazilikou Santa Maria Maggiore. Tři pohledy bez známky a starý poutník u vedlejšího stolku s několika otevřenými zápisníky. Poslední jemné doteky slunečních paprsků než Bergamo přikryje soumrak.

Buona sera
L.

Stesk

Jsou dny, a v posledním půl roce jejich počet převládal, kdy si ani nevzpomenu, že mám nějaký blog. Dny plné shonu, pracovních schůzek a povinností, dny, kdy čas trávím především se svými blízkými anebo dny, kdy dělám něco z milionu dalších činností, ze kterých se skládá můj život. Psaní blogu jsem na nějakou dobu odsunula stranou a nebudu lhát, myslela jsem si, že to je už možná nadobro. 

Pro radost z focení

Není fotka jako fotka. A je velký rozdíl mezi fotkami, které tvořím jen pro radost z focení a těmi, za které dostávám zaplaceno. Oboje má své kouzlo, oboje mě baví a naplňuje. Oboje má i svou stinnou stránku. Najít a udržovat rovnováhu, je to nejtěžší.

Ischia 2022

Několik neumytých štětců

Několik neumytých štětců, tužka, plastická guma, tuba s bílým akrylem, paleta s rozmíchanými barvami a pět malých kalíšků akvarelu. Můj stůl je posledních pár dní naprostý chaos. Začala jsem totiž znovu malovat.

Oxymoron s merlotem

Dlouho jsem neotevřela Word a nenapsala jediné písmenko. Dlouho jsem neotevřela Lightroom a neupravila jedinou fotku s výjimkou těch pracovních. Dlouho jsem nesdílela fotku na Instagramu, i když jich mám připravenou spoustu do zásoby. 

V jizerských závějích

Praskající oheň v krbu, velký dřevěný stůl, pára stoupající z hrnku s čajem a za okny sněhová vánice. Útulná chaloupka posazená mezi lesem a plání, po které se během dne prohání běžkaři v zářivých bundách. Chaloupka s výhledem na kostel, za kterým vychází slunce, chaloupka, ve které jsme strávili týden během letošní zimy.

Rande v teplácích

 Ať chceme nebo ne, určité momenty nám dokáží obrátit život vzhůru nohama. A už tolik nezáleží na tom, jestli jde o věci, které se dějí pouze v našem osobním životě nebo o události světového měřítka. Jedno mají totiž společné. Nečekané převraty nám mění pohled na život. Světová pandemie následovaná válkou na Ukrajině mě drsným způsobem učí vážit si toho, co mám. Nepitvat se v malichernostech, neplýtvat časem a energií na to co za to nestojí, a naopak oceňovat to, co mě dělá šťastnou.

Ohlédnutí za listopadem & prosincem 2021

Pomalu ubíhá klidné odpoledne, ze šálku s černým čajem s citronem líně stoupá pára, dřevěné okenice se sem tam zatřesou pod náporem větru, který se honí pražskými ulicemi. Ideální čas na to, zapálit si na stole svíčku, ulomit čtvereček čokolády a pustit se do psaní.

Obklopit se inspirací

Špičkami prstů poťukávám do klávesnice, aniž by se na monitoru objevilo jediné písmenko. Jako by mé ruce nejprve potřebovaly malé rozehřátí, než začnou doopravdy psát.

Ohlédnutí za zářím & říjnem 2021

 Uvařila jsem si bylinkový čaj, zapálila vonnou svíčku, rozsvítila světélka zavěšená na knihovně a zachumlala se do huňatého svetru. Venku se snášejí první vodou nasáklé vločky, které se při dopadu na zem hned rozplývají. Doma ale panuje hřejivá a útulná atmosféra. Taková, jakou bych si přála, abyste při návštěvách mého blogu pociťovali. Taková, jakou si já při psaní svých řádků užívám.

Po Itálii vlakem III – Bologna

Poslední zastávkou našeho letního train-tripu po Itálii byla Bologna. Město plné červené a oranžové barvy na omítce i střechách protkané portici - podloubími, která se klenou kolem každé budovy, a tak své obyvatele chrání před sluncem.

Po Itálii vlakem II - Siena

Siena nepatří mezi nejznámější italská města, ale rozhodně by měla patřit do top pětky nejkouzelnějších. Z těch, která jsem navštívila, je pro mě zatím číslem jedna, ale nechávám si v hodnocení ještě prostor pro další návštěvy.

Po Itálii vlakem I - Florencie

Dva týdny, tři města, nespočet kamenných uliček, úchvatných výhledů, výborného jídla a skleniček vína. Výlet do Itálie není nikdy špatný nápad, ať už bude v jakékoliv podobě. My jsme v polovině srpna narvali to nejdůležitější do batohu, nasedli do letadla do Bologni, vlakem se přemístili do Florencie a ubytovali se v apartmánu s výhledem na Duomo. Tím začala naše italská dovolená.

Ohlédnutí za červencem a srpnem 2021

 Upíjím italské víno zakoupené na letišti v Bologni a brouzdám vzpomínkami na uplynulé léto. Za pár dní už sice začíná říjen, ale to vůbec nebrání tomu, abych se v tomto článku ještě pořádně ohlédla za červencem a srpnem. Dva měsíce plné zážitků se bez mrknutí oka překlopily do nabitého září a až v tento poklidný podvečer nastala volná chvilka na rekapitulaci.

Po stezkách Jeseníků

Vrcholky hor, vůně lesa, úzké stezky a výhledy do krajiny. Neskutečně mi to chybělo. Dát batoh na záda, vyrazit na vlak a strávit několik dní v přírodě. Tentokrát jsme se rozhodli pro námi neprobádané území. Vyrazili jsme do Jeseníků.

Minimalismus domov nevytvoří

Když jsme před rokem a půl přebírali klíče od nového bytu, byly tu kromě kuchyňské linky, ledničky a pračky jen holé stěny. Měli jsme před sebou misi. Udělat z prázdného místa domov.

Víc koukat s otevřenýma očima

Delší dobu si opakuji, že už konečně musím napsat článek do rubriky „Pražská zákoutí“. Nejprve byla zima a mrazy, podniky zavřené kvůli pandemii a pak najednou Praha ožila a já nestíhala vše vstřebávat, natož o tom ještě psát. To se musí změnit.

Ohlédnutí za květnem & červnem 2021

S hořkou chutí téměř dopité kávy na jazyku se pouštím do dnešních řádků. Obklopená chladným vzduchem a vůní deště, který si ještě neprobojoval cestu srze těžká oblaka, výstřižky z letáku k výstavě, kterou jsem nedávno navštívila a pocitem útulna, které v potemnělém bytě vytváří blížící se bouřka. Nejlepší chvíle na to, ohlédnout se za uplynulými měsíci.

Červnové odpoledne

 

Červnové odpoledne, okno otevřené dokořán, paprsky slunce olizují nohy vystrčené na parapet. Střídavě pozoruju rozpínající se mraky, střídavě se ztrácím v písmenech paperbacku. 

Pokojovky - láska, ke které jsem musela dospět

Káva s mlékem, kterou jsem se až ve svých 25 letech naučila pít bez cukru, hořká čokoláda s kokosem, zvuk hučící pračky, pohodové nedělní odpoledne. Před pár hodinami jsme se vrátili z chaty, kde jsme strávili několik dní. Užívali jsme si sluníčka, grilování, povídání, příjemného času mimo město.

Ohlédnutí za březnem & dubnem 2021

Dnes jsem zjistila, že už je půlka května. Nějak jsem stále žila v domnění, že máme duben. Věřím, že nejsem sama, komu plynutí dnů a měsíců stále trochu uniká. Ale i když v březnu ještě chvílemi zemi pokrýval sníh, většina slunečních dní mi pomohla zlepšit náladu.

Hannah - Armin Müller-Stahl

Knihy se nemají soudit podle obalu, říká se. Hannah je krásná ukázka toho, že ne vždy je dobré, řídit se tím, co říkají druzí. Obálka mě na první pohled zaujala, na druhý jsem nad ní začala dumat a po dočtení knihy dostala nový význam.

Italština, má osobní výzva na rok 2021

 O tom, že se začnu učit italsky jsem mluvila už v roce 2019, jenže zůstalo jen u řečí. Během podzimu 2020 jsem se naučila pár klíčových frází jako „ Io ho fame“ (Já mám hlad.), ale o moc dál jsem se nedostala. Letos z italštiny dělám svou prioritu, nic jiného mi totiž moc nezbývá.

Ohlédnutí za lednem & únorem 2021

Procházky, kafe, jídlo, tři hlavní kladné role v běžných dnech mých posledních měsíců. Uvidíte je na většině fotek, protože se rádi nechají zachytit, sluší jim to na instagramu a v albech milých vzpomínek.

Život v Praze nebo v přírodě?

V posledních pár dnech se parky, ulice a střechy domů ukryly pod sněhovou přikrývku. V Praze bílo, které by vydrželo déle než jeden den, téměř nepamatuji. Takže i když je venku několik stupňů pod nulou, navlékám několik teplých vrstev a vyrážím na procházky kochat se třpytivou krásou.