Trocha té přírody

Včera jsme si s rodinkou udělali menší výlet. Nejdříve jsme vyšplhali na kopec, kde byly zbytky zříceniny. Potom jsme se prošli slunným údolím, potkali nějaká ta zvířátka a další turisty a potom začal pravý výšlap. Naším cílem byl totiž vrchol kopce Lovoš. A tam bylo překrásně. Když jsme se tam konečně vydrápali, dala jsem si půllitrovku točené limonády, rozvalila se v trávě a nechala se uspávat sluníčkem.
 Musím říct, že mi příroda strašně chyběla. Jít v Praze do parku opravdu není totéž jako se na několik hodin rozplynout mezi stromy a kvítím. Doufám, že už bude jen a jen krásně a já si takovýchto výletů dopřeji víc. :)










Jen prostě jsme

Rozednívání nad obzorem, když ty tu jsi a já tu jsem, nemůžem zpět, nemůžem dál, jen prostě jsme...
UDG
Nemůžu si pomoci, pohledy nevynahradí večery a rána.
Někteří to nechápou, jenže už to nejde změnit.

Opět jsem se přesvědčila jak je svět malý. A především Praha. 
Dnes mi bylo odhaleno skvělé místo. Nejzastrčenější kavárna, co jsem kdy poznala. A přitom tak vysoko. Přišla jsem si zde výjimečně. Pokud vás sem někdo nezavede, nemáte šanci toto místo objevit. V tom je to kouzlo. 
A, že jsem nějaké to malé kouzlo potřebovala. 

Rozpouštím se v hudbě. Když se soustředím na slova zapomínám na realitu. Mé soukromé útěky z časoprostoru. Je zajímavé jak na mě hudba dokáže působit rozdílně. V jedné chvíli mě pohltí tak, že nemusím myslet na nic jiného. Jindy tvoří jen pozadí pro toulky myšlenkami. 



V uličkách se ale stále ztratit dá a obloha je úchvatná. Co víc si jen přát? :)



Poklady

Včera byl skvělý den. Se dvěma kamarádkami jsme vyrazily na Dyzajn Market, který se konal na piazzetě Národního divadla. Bylo zde plno lidí a všichni se tlačili kolem stánků, aby si prohlédli, co jiní vytvořili. Byla jsem ohromena, kolik krásných věcí se dá vyrobit. Bohužel moje peněženka nebyla (a nejspíš dloouuho nebude) v takovém stavu abych si koupila alespoň polovinu toho, co se mi líbilo. Mohli jste zde najít plno šperků, ozdob, oblečení, doplňků a vychytávek, všechno stylové a okouzlující. Nebýt těch davů mohla bych tam zůstat hodiny a nad vším se rozplývat. Přeci jenom mi to ale nedalo a malou radost jsem si udělala.

na památku, na ozdobu, pro úsměvy na tváři 

a bez něj odejít .. to prostě nešlo

vše jsme zakončily v kavárně protože po sluncem propletém dni přišel déšť.

In the clouds


Jsem dnes nějak utlumená. Znáte pocit, jakoby jste si vzali prášek na spaní, ale ten nezafungoval pořádně a pouze vás otupil, místo aby přinesl vytoužený spánek ? Cítím se za to provinile vzhledem k dnešnímu nádhernému počasí. Zítřek bude lepší.
Uvařím si kávu a vrhneme se (společně) na přípravu domácí pizzy. To jen pro ty, kteří nevěří, že doopravdy  vařím (a ne jen ohřívám).
To jen tak. Aby se na mě nezapomnělo. :)


Místa, chvíle, lidé

Od té doby, co mám blog fotím mnohem více než dřív. Je hezké vědět, že alespoň pár lidí mé fotky vidělo a třeba se jim líbí. Vždy mi bylo líto, že mi všechny jen leží v počítači, teď konečně mají využití. A vzpomínky jsou pohromadě. Pro mě, pro něj, pro každého, kdo sem zabloudí.
A v dnešním nepěkném počasí se ke včerejším momentům v mysli vracím téměř v periodické návaznosti.

Stává se ze mě školní grafik. Vždy když je potřeba udělat plakát k nějaké akci, jdou s tím za mnou. Je to skvělý pocit, když vím, že to, co umím, je opravdu k užitku. Když jdu ve škole po chodbě a vidím tam viset svá "díla" jsem opravdu šťastná. Dělám i titulní strany pro školní noviny, do kterých tedy i píšu. Zní to jako namyšlené chlubení? Za to se omlouvám. Jen jsem měla potřebu to nějak sdělit/sdílet.

Střípky včerejšího odpoledne...



až mi vlasy zbělají budu dělat to samé :)

mám další oblíbené místo

Polední myšlenky

"Co mě ale vážně nadchne je taková kniha, kterou člověk dočte, načež by si přál, aby byl s autorem, co ji napsal ohromnej kamarád a moh mu zatelefonovat, kdy se mu zachce."
Kdo chytá v žitě - J.D. Salinger

Osobně asi žádného spisovatele neznám. Potencionálních spisovatelů by se už možná pár našlo. Doufám, že jim jednou budu moci zavolat po dočtení jejich knihy. (Ano, tentokrát se jedná o narážku na konkrétní osobu.)

Moc jsem si oblíbila kupování knih v antikvariátech. Kdybych vyhrála v loterii, byla by kupa knih mezi prvními pěti věcmi, za které bych utrácela. 

Těším se na výlety do přírody, do lesů a do hor. Mám chuť navštívit spoustu míst. Slunné vinice, louky plné ranní rosy, skrytá horská jezera a nekonečná zelená údolí. 
Praha je krásná, ale chce to změnu. Už aby byly prázdniny a neomezoval mě školní rozvrh. Nemůžu se dočkat té svobody. 
Kam by jste se chtěli podívat vy?

Už se nemůžu dočkat. :)

Na cestách, v polích


Často bych si přála zastavit čas. Některé chvíle mi ale navozují pocit nekonečnosti. Obklopilo nás odpolední slunce. Šli jsme ruku v ruce a chvílemi do sebe žďuchali. Jen tak. Protože jsme mohli. A pak jsme si prostě sedli a byli. Byli spolu. Žádná starost není tak velká a strašidelná když jsem s ním. 






Rozmazaná středa

Dnešek byl unavený. Nemám ráda středy, vzpomínky na víkend blednou a do nového je ještě daleko. Jsou dlouhé a malátné. Ospalé a prosněné. Touha po klidu střídá touhu po objetí, kterého se nedostává. Víkend. Opakuji si to slovo jako modlitbu. 




Ale já vím, že se dočkám. A vše zase bude tak, jak má být. 

The pocket book

Svádím se sebou vnitřní boj. Vím, že mě zítra čeká velká písemka z chemie, a že bych se měla připravit. Jenže stejně tak moc dobře vím, že chemie je na míle (hooodně mil) vzdálená od oborů, které mě zajímají, a ve kterých vidím alespoň trochu svou budoucnost. Nechci dostávat špatné známky, ale stejně tak mi přijde zbytečné hustit si do hlavy něco, o čem si jsem naprosto jistá, že mi k ničemu nebude a bezprostředně po testu to zapomenu. Už aby byly letní prázdniny. Čas volnosti, svobody a bezstarostnosti.

Mimochodem, dostali jste někdy dárek k Vánocům v únoru ?
Krásný sešit plný inspirativních obrázků je ten pravý dárek pro mě. :)






Moje první rychločmáranice v tomto sešitu.