Na shledanou srpne

Poslední den prázdnin. Obyčejný jako každý jiný. Z poslední doby ale nejobyčejnější. Zítra už zase chaos, centrum, lidé. Starý známý uspěchaný rytmus. Chyběl mi. Přivítám ho, užiju si ho a pak na něj budu zbytek školního roku zase nadávat. 
Září je stejně skvělý měsíc. 






po půlnoci

černý čaj, rajčata (a ne kupovaná), opečený toustový chléb s olivovým olejem
rozkousané rty, opuchlé oči, čekání ...ale na co vlastně ?

Dala jsem se do přemýšlení. Prázdný byt a já v něm. Neměla a nechtěla jsem tu být. Jenže ono se to prostě tak někdy stane. Bála jsem se. Samoty, myšlenek, vzpomínek. Do teď jsem hledala útěchu, útěk a rozptýlení ve společnosti. Známé i neznámé. Teď začínám hledat uvnitř sebe. Tam se skrývá vše. Mít tak gumu, kterou by šlo smazat ..co vlastně? Nechci nic vymazávat ale zároveň vím, že by to tak možná bylo lepší. Anebo ne? Zmatek .. já vím.
Ale po půlnoci se už neomlouvám.





téměř podzim

Tak si říkám, jestli bych zase neměla začít více psát. Jenže to focení mě prostě asi naplňuje víc. Zbožňuji zachycování momentů, míst a atmosféry. Zbožňuji zvuk spouště mého foťáku. Zbožňuji prohlížení starých fotografií a vzpomínání na dávno uplynulé chvíle. 

Jedno odpoledne,
jedna spřízněná duše,
mnoho slov,
mnoho myšlenek.







vůně jehličí



V přírodě vždy nacházím pochopení a útěchu. Zelená náruč otevřená všem, kteří se rozhodnou do ní uchýlit. Nikoho neodmítne. Stačí se jen pozorně dívat, poslouchat a vychutnávat klid a pohodu. Přála bych si mít hned za okny hluboký les, místo silnice a autosalonu. Udělat jen pár kroků a ztratit se v záplavě voňavého jehličí a dříví. Snad zase brzy...









Pondělkové

Tak si říkám, že kdyby každé pondělí bylo takové jako to dnešní bylo by na světě opravdu krásně. Při představě, že příští pondělí začíná další školní rok, mi je trochu nevolno. Ale to teď pouštím z hlavy. Poslední dny svobody je třeba si pořádně užít. Dnešek byl takový odpočinkovější, což jsem ale po předchozích dnech opravdu potřebovala. Procházka s nejlepší kamarádkou, obdivování naší krásné Prahy a posezení na Vyšehradě. Naprostá pohodička. Co víc si přát. 
Snad se máte také skvěle. :) 






pomíjivost

stejné pole
o trochu později 







Za sluncem


S deštěm za okny, v mysli i na duši vzpomínám na slunečné dny. Není to zas tak dávno, co jsme se procházeli v polích. Někdy ale zůstanou pouze vzpomínky. A někdy počítač plný fotek. I přes všechno, co se teď ve mně mele, mi slunečnice přinášejí hřejivý pocit. A tak se o něj chci podělit.








Road in the mountains

Cesta autem je pro mě jedna z nejlepších chvílí na přemýšlení. O to lepší je projíždět Alpami. Hory jsem vždy zbožňovala a myslím, že alespoň s nimi je to láska na celý život. Hory neopouštějí. A vidět před sebou silnici klikatící se mezi skalnatými kopci zahalenými do závojů mlhy, je prostě něco kouzelného.