Podvečerní procházení

Poslední dva dny jsem se nezvedla od počítače, kvůli esejím o náboženství. Jsem z toho vyčerpaná, bolí mě oči, hlava i záda.  Hned bych se vrátila do sobotního večera, kdy jsme se toulali po polích a potom se hřáli u kamen. Nebo do nedělního rána, kdy jsme běželi do krámu pro chleba, aby nám nezavřeli a nakonec jsme tam byli minutu před otevřením. Připomínám si všechny ty skvělé momenty a zároveň se těším na veškerá dobrodružství, co nás ještě čekají.



Schováni v mlze

Tak a jsme zpátky v civilizaci. Chata na samotě je v létě a na podzim opravdu rozdílná. Především co se teploty uvnitř týče. Pořádná kamna jsou jen v kuchyni a proto se nám tato místnost stala hlavním útočištěm. Doslova jsme se zde utábořili a bylo to opravdu útulné a kouzelné. Jako bych se vrátila zpět v čase, který se poté zpomalil a existoval jen pro nás dva. Pili jsme hodně čaje, hřáli si prokřehlé ruce nad sálající plotnou, koukaly na seriál, užívali si podzimní atmosféru plnými doušky a především byli spolu. Jen to loučení prostě nikdy nepřestanu nesnášet.


Nad Santoškou


Víte, co mám na podzimu nejraději ? Ty barvy. Ve dnech prosluněných hřejivými paprsky je vše tak překrásně zemité, uklidňující a radost přinášející.  Je svět někdy zářivější ? Ovšem pak přijdou dny, kdy se choulím v kabátu a velmi huňaté šále a jen si přeji schovat se někde v teple. Ale i to zbožňuji.
Brzy si na stole začnu zapalovat svíčky.

Zítra odpoledne mi začínají podzimní prázdniny. Co na tom, že mam školu už od sedmi, tentokrát nemám strach ani z fyziky ani z chemie. Vše je najednou nevýznamné a malinkaté oproti vnitřnímu štěstí, které se ve mě motá, točí a poskakuje. Protože už zítra vyrážíme na jedno kouzelné místo. Naše malá opuštěná chaloupka uprostřed pustiny. V létě jsme zde strávili pár nádherných dní - pamatujete ? -  tu a také tady :)
V duchu se už vidím jak ukrytá v jeho náruči koukám z okénka autobusu.








Rozzářená Praha

aneb Signal festival, který Prahu na pár večerů proměnil v magicky jiskřivé místo. Já takovéhle akce zbožňuji a z tohoto ročníku festivalu jsem opravdu nadšená. Některé nápady a provedení byly slabší, ale z celkového pohledu to byl úžasný zážitek. Už teď se těším na příští rok!
















Ach, ten říjen

V poslední době nevím, co dřív. Nakupily se mi rodinné oslavy, narozeninové oslavy kamarádů, designblok, školní akce a spousta dalších událostí, které se snažím stíhat. Líbí se mi, že se neustále něco děje, že není čas na nudu. Na druhou stranu ale prahnu po klidných dnech strávených odpočinkem. Procházka s foťákem v lese je pro mě přesně takovým relaxem, který si moje duše žádá.  
A komu by se také do lesa nechtělo, když září tak překrásnými barvami ? :)











Karamelový čaj s medem

Vysněný svetr od Milovaného ... 
i když je mezi námi někdy bitevní pole máme se stále rádi :) 

Na sychravé večery nad knihou i učením ... nejvěrnější společník.




ma passion

Jsem schopná prosedět hodiny u počítače a jen si prohlížet fotografie. Potřebuji nové fotoalbum, kam by se mi vešly. Potřebuji jich ještě tolik nechat vyvolat. 
Fotografie ... střípky života ukryté na papíru. 
Obsahují toho tolik. Štěstí, lásku, krásu, smutek, radost, nostalgii, přemýšlivost, poetičnost a mnohem, mnohem více. Každý člověk si najde právě to, co se dotýká jeho nitra.
A tak si říkám, proč tolik lidí nefotí ? Vždyť si přece nemohou všechno pamatovat a uchovávat v hlavě. Nemohou tyto myšlenkové obrazy sdílet. To jim to nevadí ? Ano, mnoho okamžiků je výjimečná především pro svou pomíjivost. Ale co ty chvíle, na které nechcete nikdy zapomenout ? Co místa, na která už se třeba nikdy nepodíváte? Co lidé, které už nemusíte nikdy potkat? 
Pro to všechno a ještě mnohem více, jsou pro mě fotografie důležité.
Fotografie a především fotografování samo.