Rozloučení s podzimem

Vím,, že to tak vypadá už delší dobu, ale až dnes jsem si pořádně uvědomila, že končí podzim. V pondělí je totiž už 1. prosince. Kromě toho, že musím odevzdat (tedy nejdříve přečíst a vypracovat) esej na SVF, začíná zimní čas, kdy už plnými doušky vychutnávám předvánoční atmosféru. V sobotu s přítelem vyrážíme na velké vánoční nákupy a večer na rozsvěcení stromku na Staromák. Už se nemůžu dočkat. 
Takže těmito fotkami se tak nějak loučím s letošním podzimem a vítám zimu. Doufám, že se ukáže ve své plné kráse a přinese nám spoustu vloček ve vlasech, ledových kreseb na oknech a sněhu na ulicích. 










Hodně práce, málo času

Achich ouvej, poslední dobou je toho nějak moc. Tedy, prakticky jsem se nezvedla od počítače, ale že bych měla chvíli na přidání článku, to ani ne. Spolupracuji teď na vydání knížky povídek v angličtině a to zabere hodně času. Je to ale skvělý pocit, věnovat se něčemu, co bude existovat i v jiné podobě než v té virtuální. Také jsem se rozhodla, že začnu více fotit portréty. Za půl hodinky mám domluvené focení, takže bych měla pádit. 
Tohle je pr fotek z posledních dnů. Na nic jiného kromě jídla a útulné večerní atmosféry jsem se nevzmohla :))
Mějte se krásně
L.








Můj týden

Každý den v týdnu je pro mě něčím jedinečný. I když jde převážně o běžnou školní rutinu, snažím se soustředit na drobnosti, díky kterým je svět hned růžovější. Proč si totiž všímat toho, co náladu otravuje a kazí, namísto příjemných chvil, které se najdou i ve špatných dnech. :) 

Pondělí – den malých předsevzetí
Začátek týdne, kdo by ho měl rád, že ano. Po víkendovém vyspávání zase musím vstávat v šest, do školy se mi nechce a navíc mě odpoledne čeká tělocvik. Proti pohybu nic nemám, ale u nás ve škole na tělocviku je to prostě docela otrava. To byste museli zažít. Nicméně, se začátkem týdne přichází i nová šance udělat spoustu věcí lépe než v týdnu předešlém. Je to taková moje osobní malá verze nového roku.
Byla jsem celý minulý týden ve stresu a nervózní? Ano, to už je ale pryč a tentokrát budu o něco více nad věcí a nebudu všechno tolik hrotit. Nestíhala jsem ani polovinu povinností? Ano, ale teď si vše lépe rozvrhnu a nebudu tolik prokrastinovat. Přecpala jsem se minulý týden všemožnými dobrotami, až mi bylo špatně? Ano, tak se tentokrát budu krotit. A nad takovýmito malými předsevzetími většinou přemýšlím první hodinu češtiny, kdy si nikdo nevšímá, že jsem duchem zcela jinde.

Úterý – odpolední rande
Úterý je skvělý den. Samozřejmě musím ignorovat například seminář FCE, který mi tak trochu leze krkem. Vlastně klidně můžu ignorovat celou školu, protože podstatné je odpoledne. S přítelem jsme se sjednotili v denním rozvrhu a hned jak mně skončí seminář, on skončí v posilovně a zbytek odpoledne je jen náš.  V nynějším sychravém počasí většinou zapadneme do kavárny nebo si zajdeme na pozdní oběd. Úterní sraz je už prostě naše tradice.

Středa - obyčejně obyčejná
Hmmm středa, přelom týdne, kdy se většinou nic zvláštního neděje. A to na ní mám vlastně asi nejraději. Je to ten den, kdy mám odpoledne jen pro sebe. Když přijdu ze školy, udělám si kávu nebo čaj a mam čas v klidu si projet blogy, odpovědět na emaily, dodělat resty nebo si jen pustit seriál. Odpočívám a nabíjím se energií.

Čtvrtek – den, kdy si ráno můžu dát kafe
Ve čtvrteční ráno nemusím tolik spěchat, jelikož mi ranní vyučování začíná o něco později než obvykle. Neposkytuje mi to možnost spát déle, protože pak prostě nestíhám (nechápu jak je to možné), ale přináší to čas na uvaření kávy do milovaného termohrníčku, kterou si pak vychutnávám celý ranní seminář.  Odpoledne mě pak ještě čeká schůzka školní redakce a po ní většinou sraz s přítelem. Ano čtvrtky jsou fajn dny.


Pátek - první den víkendu
V pátek už školu neřeším vůbec, tedy pokud se neděje něco opravdu důležitého. Hlavní pro mě je to, že jakmile skončí vyučování, nastává éra svobody. Volný čas potom většinou trávím s přítelem nebo s kamarády a užívám si, že nemusím myslet na žádné povinnosti.

 Sobota + neděle

Myslím, že víkendy by si zasloužily samostatný článek. Pokaždé se děje něco jiného a přitom tak nějak stejného.  Trávím čas s těmi, na kterých mi záleží nejvíce. Procházka s mamkou v lese, koukání na filmy zachumlaní v posteli s přítelem, pokec v kavárně s kamarádkou.  Nezáleží na tom, co přesně se děje, hlavní je s kým se to děje. J


Světélka

Už aby byl sníh. Po loňské zimě, kdy do Prahy zavítal možná tak na pár ubohých dní, se ho nemůžu dočkat. A moje předvánoční nálada se už také pořádně rozjíždí. Řekla jsem si (tak jako asi každý rok), že letos nenechám shánění dárků na poslední chvíli. Opravdu si ale věřím, že to tentokrát zvládnu dodržet. Zítra už mám v plánu jeden dáreček pořídit a moc se na to těším. Vlastně se těším na všechno, co se týká Vánoc. Jo jsem trochu magor a vím, že spousta lidí mě určitě nechápe. Mají Vánoce spojené se stresem, utrácením, přeplácanými obchody, kde se musí mačkat s tuctem lidí a podobně. Podle mě je to vše pouze o správném přístupu. Samozřejmě, že bych si také mohla stěžovat na negativní stránky vánočních svátků, jenže já si místo toho užívám všechny ty drobné radosti, které tento čas přináší. A myslím, že takový postoj je příjemnější a smysluplnější ať už jde o Vánoce, školu, práci nebo jakoukoliv situaci. Vždy si prostě můžeme vybrat, jestli budeme nadávat na to, jak nás něco nebaví a  vytáčí nebo se na svět budeme dívat pozitivně a budeme si vychutnávat vše, co se nám nabízí. 


A takhle to teď světélkuje u mě v pokoji. Zbožňuji podzimo-zimní čas.





Dobíjení energie


Dnes jsem byla na několika hodinové procházce v lese se svojí mamkou. Miluji lesy a miluji stromy a v dnešním krásném počasí by byl hřích zůstat sedět doma. Nejdříve jsem ale uvažovala o tom, že zalezu pod peřinu a budu svět celý den ignorovat, protože jsem byla po celém školním týdnu opravdu hooodně unavená, ale nakonec mi to nedalo. Ze šuplíku jsem pracně vyhrabala sluneční brýle, bleskově se oblékla, nažhavila foťák a mohly jsme vyrazit. Bydlím v Praze, takže možnost toulat se po lese je docela omezená, každopádně pokud nejste velice náročný turista, spokojíte se i s naším milým Kunratickým lesem. Mamka mě tam brala už jako malého caparta a já odtud mám spoustu skvělých vzpomínek. Se ségrou jsme tu pobíhaly mezi stromy a hrály si na páníčky a psy, stavěly jsme si domečky z klacíků a šišek a dokonce jsem na místním hřišti jednomu klukovi málem zlomila nos. Prostě samé skvělé zážitky.


Teď už jsem o dost větší, a i když mě trochu mrzí, že tyhle bezstarostné časy plné her mam za sebou, moc ráda se do lesa vracím. Především zde hledám klid a odpočinek. Mezi barevným podzimním listím, které sluneční paprsky přivádí k životu, já čerpám energii. Příroda je pro mě jako guma, která z mé mysli dokáže vymazat špatné myšlenky, stres a obavy. Alespoň na nějakou chvíli se mohu cítit v bezpečí a nemusím se zabývat starostmi a povinnostmi, které mě čekají. Někomu tento pocit přináší třeba nakupování, někomu zase sport, já utíkám do přírody. Vyčistit si hlavu, odpočinout si, dobít energii. V dnešní uspěchané době je totiž opravdu potřeba mít nějaký fígl na to, jak se hodit do pohody. A čím více jich máme tím samozřejmě lépe. 






O první listopadové středě

Tak dneškem mám za sebou čtvrtletku z matiky, která mě tolik děsila. Uffff, a víte co ? Nakonec to nebylo tak hrozné. Měla jsem z toho přehnaný a zbytečný strach. Jo matika je holt předmět, který mě dokáže vystresovat. Ale tak nějak jsem to zvládla a hned si mnohem víc věřím, že ty testy, co mě ještě čekají, zvládnu taky. A to je fakt super pocit. Uvědomila jsem si, že jsem hrozně nejistá ohledně věcí, o kterých jsem přesvědčená, že mi nejdou. Měla bych si začít více věřit a třeba bych si hned vedla lépe. Protože když se člověk hodně podceňuje nemůže nikdy dosáhnout takových výsledků a úspěchů, jako kdyby byl zdravě sebevědomý a nebojácný. Budu se snažit polepšit. Alespoň, co se matiky a fyziky týče. 

Na prokrastinaci si ale samozřejmě najdu čas, ať je učení sebevíc. Jednou z mých oblíbených praktik se v posledních dnech stalo projíždění stránky pinterestNajdete tam miliony krásných fotek a obrázků a ze svých oblíbených si můžete vytvořit nástěnky, abyste je měli pohromadě. Pro mou duši je to přesně ten pravý server, kde můžu strávit neomezené množství času.  (Ano i při psaní tohoto článku jsem projížděla pinterest.) 


Víte jak jsem se nedávno zmiňovala, že mi došly svíčky? Přítel se zachoval jako chrabrý rytíř a zachránil mě rovnou dvěma. Nádherně voní a ta útulná atmosféra jakou mi v pokoji vytváří je po dnešním sychravém odpoledni k nezaplacení.


A víte, co je nádhera? Svítání. Tyhle fotky jsou z dnešního rána. Bylo asi půl sedmé, odhrnuly se závěsy a já nestačila zírat. Asi mě nikdy nepřestane překvapovat, jaké divy příroda dokáže. Hned jsem měla lepší náladu a veselejší start do celého dne. 





Co bych udělala, kdybych vyhrála hodně peněz ?


Tato otázka je čistě hypotetická, jelikož já nikde nesázím ani se nezapojuji do soutěží. Můj táta má ale v oblibě sázet na sportovní výsledky. Ještě jsme na tom sice nezbohatli, ale nějaké ty drobné se hodí vždycky. A samozřejmě nepřestávám být pozitivní a pokaždé když mi zabere počítač, aby zkontroloval svůj účet, se ho ptám, jestli z nás už jsou ti milionáři. Ta chvíle kdy odpoví „Jo jsou z nás boháči“ určitě jednou přijde. :D
Každopádně jsem dnes začala přemýšlet nad tím, co všechno ze svých přání (kterých mám opravdu dostatek) bych si hned splnila.  Jsou to veskrze přání, která stejně jednou uskutečním (určitě, určitě, určitě!). Ale hromada peněz by mi pomohla je získat hned a mnohem snáze. Jestli bych z nich měla takovou radost, kdyby mi jen tak spadly do klína, bez snahy a dřiny, to už je jiná otázka.

  •      Byt 
Jak překvapivé, že? Kdo v mém věku nepociťuje touhu odpoutat se od bydlení s rodinou a postavit se na vlastní nohy? Jsem ve třeťáku na gymplu, ale o vlastním bydlení sním už tak od osmičky. Ne, že bych se doma měla špatně, to vůbec ne. Zároveň ale představa společného bydlení s přítelem ve vlastním, útulném bytečku je pro mě velkým snem, nad kterým se dokážu rozplývat téměř nepřetržitě. Ale je pravda, že znám i lidi, kteří nic takového neprožívají. Například moje spolužačka – má skoro dvouletý vztah a k příteli by se už mohla nastěhovat dávno, kdyby chtěla, jenže ona po tom zatím netouží. No, každý jsme holt z jiného těsta. J

  •           Pořádný výlet
A tím nemyslím jen do Krkonoš nebo na Moravu, což je taky super a mám to na svém seznamu, ale když už bych vyhrála ty miliony tak bych vyrazila o trochu dál. A láká mě toho spousta. Zbožňuji hluboké lesy a hory takže by mojí první volbou byly buď Alpy, nebo nějaký ten sever. Vím, že do Norska, Švédska nebo Finska se chce podívat každý druhý. Já nejsem výjimkou. Tamní příroda je prostě neuvěřitelně nádherná a jedinečná. Další místo, které bych ráda navštívila, jsou Benátky. Co k tomu dodat romantika v sobě prostě nezapřu. No a potom Amerika. Nehrnula bych se ale tolik do New Yorku nebo L.A. jako spíše do Grand Canyonu, Yellowstonu a dalších národních parků.

  •           Jazykové kurzy
Od malička se učím anglicky a nyní třetím rokem francouzsky. Ani jeden jazyk neovládám tak, jak bych si přála. Anglicky se tak nějak domluví téměř každý, ale to mi pochopitelně nestačí. Myslím si, že to je jen otázka času (a ne zas tak dlouhého) než se na nějaký pořádný kurz zapíšu. Zlepšovat se člověk může vždy, že ano.

  •         Dárky
Zbožňuji, když můžu ostatním dělat radost. Je prostě skvělý pocit vidět jakou má třeba sestra nebo přítel radost z dárku, který si přáli. A proto bych každému, koho mám ráda, dala něco o čem tajně (i nahlas) sní.


Tohle jsou čtyři hlavní body, které bych upřednostnila před spoustou dalších menších přání, které si v sobě schovávám. O těch třeba někdy příště. 
Myslím, že se mi po dlouhé době vrátila chuť do psaní. Budu si ji držet, aby mi zase neutekla. 


A co vy? Jak byste utratili svou případnou kupu peněz?

Vaše Lucy :) 

Už to na mě leze

Moc dobře vím, že je teprve prvního listopadu. Ano, opravdu si toho jsem vědoma, ale nemůžu si pomoct, už mě pohlcuje vánoční nálada. Nevím jestli je to tím, že v televizi už začali dávat vánoční reklamy nebo tím, že se venku tak brzy stmívá. Každopádně v tom nejsem sama. Sestřička se zrovna snaží naaranžovat řetězec světýlek na naši palandu. Přítel už dostal za úkol pořídit mi nějakou úžasnou svíčku, protože mi moje zásoba neznámou záhadou zmizela. 
Sedím si tu ve svém zimním domácím svetru a myslím na to, co mě všechno čeká abych se naučila. Pondělkem totiž začne TČP - týden čtvrtletních písemek, díky kterému nemůžu v noci klidně spát. Co se ale dá dělat jiného než zatnout zuby a všechno prostě nějak zvládnout. Držte mi palce :) 









A také se trošičku pochlubím. Společné kuchtění nám jde čím dál tím líp. Dokonce už máme automaticky rozdělené role. Přítel má na starost těsto a já aranžmá surovin :))