...


Nevím, jestli jste si toho už všimli, ale já stromy zbožňuju strašně moc a moc. A i v zimě a dokonce i tady v Praze mohou vypadat úchvatně. Ranní cesty do školy jsou hned o mnoho příjemnější, když je tmavomodrá obloha namísto těžkých mračen. V některé dny jsem měla pocit, jako když přichází jaro. Ptáci cvrlikali a sluníčko za okny nabádalo k útěku ze školních lavic. A jak ty krásně dny náhle přišly, tak také odešly. Dnes už jsem byla opět zachumlaná v nejteplejší bundě, huňaté šále a utíkala před sychravem, které by se dalo krájet. Večery jsou ale stále stejně útulné. Nacházím si více chvil na knihy a dělá mi to velkou radost. S horkým čajem a měkkými peřinami to je ta nejlepší kombinace na relaxaci po úmorném dni, nemyslíte? :)











Ohlédnutí za prosincem

Prosinec je mým nejoblíbenějším měsícem z celého roku, kterému pak konkurují už jen letní prázdniny. Možná jsem trochu divná, ale mě vánoční nálada obklopuje už někdy v říjnu. To už začíná být brzy tma a já zapaluji svíčky, kde se dá, poslouchám vánoční písničky a přemýšlím, co komu nadělím. Prosinec je pak touto náladou doslova zaplaven. Mamka si vždy dá záležet na výzdobě a napeče kupu cukroví. Teď už máme jenom zbytečky. Já si ale nejvíc pochutnám na vánočce. Moje nejoblíbenější vánoční jídlo. Každý rok si přeji, aby na Vánoce napadl sníh. Letos se u nás v Praze opozdil o týden a vydržel jen pár dní. I tak jsem z toho byla nadšená. Nejvíc jsem si ho užila při silvestrovském ohňostroji, kdy jsme se s přítelem koulovali v parku s radostí malých dětí, když nám nad hlavami zářily barevné jiskřičky. Doufám, že nás ještě během zbytku zimy překvapí. 


Chvil domácí pohody, kdy si udělám kávu a v klidu si zalezu s knížkou do postele nebo si pustím nějaký film, si teď v období pololetních písemek vážím ohromně moc. Vždy mi pomůže najít si malé střípky radosti v jinak ponurém, povinnostmi nabitém dni. 







Jeden z nejkrásnějších momentů celého prosince pro mě bylo ráno, kdy jsem celá rozespalá vešla do obýváku a uviděla za okny velkou chumelenici. V tu chvíli mi bylo jako bych se měla rozskočit štěstím. Bílé vločky snášející se z oblohy a sněhová přikrývka na všem kam oko dohlédlo byla prostě nádhera. 




Petřínské lucerny

Sedím u stolu zabalená do deky a zoufám si nad pochmurným počasím za okny. Dnes je přesně ten den, kdy se mi nechce nikam jít natož něco pořádného dělat. V pondělí začíná škola a já bych se měla začít připravovat na pololetní písemky. Tůůůdle. Jako vždy to nechám na poslední chvíli a raději si uvařím čaj a otevřu knihu. 
Máme už 3. ledna 2015, ale já žádnou velkou změnu nepocítila. Přeji si být v novém roce spokojená a šťastná. Nebudu si dávat žádná velká předsevzetí, stejně je nikdy nesplním. Místo toho budu pracovat na svých špatných stránkách a vlastnostech, které mi vadí, abych na sebe na konci tohoto roku mohla být pyšná. 
Fotografie jsou z procházky na Petříně, když jsme se s přítelem odhodlali zvednout se z  vyhřátého pelechu. Někdy dokážu být opravdu hodně líná, ale stálo to za to. :)