vzhůru nohama




Poslední dobou se mi nálada střídá asi jako dnešní počasí. Cestou do školy jsem mrzla, během vyučování se na nás za okny smálo sluníčko, o polední pauze mi šála lítala nekontrolovatelně ve větru, po škole jsem dostala pořádnou sprchu deštěm a kroupami a teď je klidný podvečer, kdy nebem plují nadýchaná oblaka protkaná měkkým světlem. Stejné je to se mnou. V jednu chvíli mám pocit, že je všechno v pořádku, že jsem přesně tam, kde mám být, s lidmi, se kterými mám být, s životem, který mám žít. Za krátkou chvíli propadám starostem a přemítání nad věcmi, které nemohu změnit. 
Někdy je svět prostě vzhůru nohama a někdy dokonce úplně naruby. Na druhou stranu můžu říct, že alespoň nežiju ve stereotypu, aneb najdi si na všem něco pozitivního (mé nové motto). 



Na shledanou zimo

Ještě není ani osm hodin večer a mě se klíží víčka. Přemáhám únavu a rozmýšlím se jestli ještě zkusit otevřít knihu, pustit si seriál a nebo to vzdát a prostě si jít lehnout. Bezcílné projíždění internetu nikam nevedlo a tak jsem se rozhodla dát do kupy poslední várku fotek z hor. Tímto se tedy se vzpomínáním na týden plný sněhu a pohody loučím. Zase za rok. 

Už aby se mi ségra vrátila z Itálie - a přivezla mi zpátky foťák. Nemůžu se dočkat, až s ním vyrazím na dlooouhou procházku, neboli lov jarních fotek.
Takže na shledanou zimo, a dobrou noc. 






















Za mraky je slunce

Zatímco plním blog fotkami z hor, v hlavě už sumíruju, co všechno bych chtěla podniknout v létě. V posledních dnech nás obklopují sluneční paprsky. Ze skříně jsem už vytáhla sáčko a celé odpoledne proseděla s kamarádkou na Náplavce. Zima už je za námi a já se těším na všechno, co nastávající jaro a budoucí léto přinesou. Asi si napíšu seznam, abych všechny ty nápady a plány měla pohromadě. 

Dnes je za okny šedivo a pochmurno, ale jsem za to vlastně ráda. Mám na příští týden hromadu učení, a kdyby venku bylo krásně, bylo by to pro mě ještě větší utrpení. Zjišťuji, že moje pracovní morálka dost pokulhává, takže zavírám notebook a jdu něco dělat. :)















Uprostřed lesů

Ticho, klid, nikde nikdo. Jen tu a tam ve sněhu byly vidět stopy od někoho, kdo se vydal stejnou cestou před námi. Už jen malý potůček připomíná prostor, kde se dříve nacházela velká přehrada. Při jejím protržení přišlo o život kolem 70 lidí a ještě mnohem více o střechu nad hlavou. Je těžko představitelné, že tak krásné místo mohlo způsobit takové neštěstí. 












mist & silence









V lesích,
v mlze,
pod sněhem.
Stopy,
ticho,
s úsměvem. 

Krása,
čirost,
dobrota.
Úkryt,
úprk,
samota.