Slunečné dny

Říká se, že když se člověk dobře baví, času utíká rychleji. Posledních pár dní uletělo ani jsem nestačila mrknout. A přitom jsem ze spánkového deficitu občas skoro nemohla na nohy. Venku je každým dnem krásnější počasí a tak by byl hřích trávit čas doma. Posezení na Náplavce, sklenička vína na terase u rybníka, opalování v parku. Každý den je výjimečný těmito příjemnými chvilkami a já si je naplno vychutnávám. Nejkrásnější je totiž radovat se z maličkostí a času stráveného s přáteli. Už se těším, až vyrazíme někam dál, za Prahu, do polí a lesů, za přírodou, za dobrodružstvím. 









S modrou propiskou



Někdo si během nudných školních hodin čte, lakuje nehty, spí nebo kouká z okna. Já si nejraději kreslím. Zabaví mě to na dlouhou dobu a pomáhá mi to přežít nekonečné vyučování.
Papír je pro mě takový malý svět, kde se můžu ukrýt když zrovna nemám chuť se s nikým bavit, nic řešit a nic vnímat. Pro školní dny naprosto ideální mimorealita.







The field

Už dlouho jsem nevytáhla foťák. Leží mi na poličce a vyčkává. Na dobrou náladu, vhodný čas, přívětivé počasí, inspiraci, náhlý popud...cokoli, co by mě postrčilo k nějaké tvorbě. V počítači mám udělané složky s fotkami - na každý měsíc jednu. Za březen jsem nevyfotila naprosto nic. Měla bych se polepšit. Už mi chybí pocit stisknutého prstu na spoušti a zvuk závěrky.
Tyhle fotky se mi v počítači povalují věky. Až dnes přišly na řadu. Často si stěžuji, že kolem chaty nemáme nic než nekonečná pole. Co bych dala za kousek lesa. Milovala bych ho a navštěvovala tak často, jak by to jen šlo. Na druhou stranu i pole dokáží být úchvatná. Hlavně když zezlátnou záplavou slunečnic, to je potom nádhera. Na to (a ještě mnohem více) se těším.