Do Hřenska za mlhou III. - Pravčická brána

V nějakém dokumentu v televizi říkali, že Pravčická brána je jedním z nejkrásnějších míst pro žádost o ruku. Také tam ale ukazovali záběry v létě s rudou oblohou při západu slunce. Mně tu prstýnek darován nebyl, slunce se schovávalo pod hustými mraky a mlhou, ale stejně bych neměnila. Podzimní příroda je kouzelná, ať je sychravo, jak chce. 

Mlha se povalovala mezi kopci, plula nad barevnými lesy a celé krajině dodávala nádech tajemna. Ani trochu se mi nechtělo vracet zpět do rušné, uspěchané Prahy, kde na člověka za každým rohem číhá kupa povinností. O to jsou, ale takovéhle výlety vzácnější a já se těším, kam zase vyrazíme příště.  

















Do Hřenska za mlhou II.

Není důležitá kvantita, ale kvalita. To platí téměř pro všechno. Jedno kafe mi zlepší náladu, jedna kniha dokáže změnit pohled na svět, jeden opravdový přítel vyváží hromadu známých. Jeden pochvalný komentář vykouzlí úsměv na celé odpoledne a pošoupne mě do přípravy dalšího článku. I když tento blog beru hlavně jako fotodeník svých zážitků, je hrozně skvělý pocit vědět, že se někomu má tvorba opravdu líbí.
Mám sentimentální potřebu všem poděkovat. A jak to lépe udělat než další várkou fotek. :)

Pokračování dokumentace z výletu do Hřenska...














Do Hřenska za mlhou

Už je to téměř měsíc, co jsem se provinile omlouvala, že s fotkami zahálím. Věřte mi, ani mě se nelíbí, že na blog nemám čas. Vždy se najde totiž nějaký důležitý test, na který se musím učit nebo akce, na kterou chci jít nebo také kafe s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla. Nechci se ale jen vymlouvat a už nechci články dále odkládat.

Někdy se prostě stane, že je těch povinností tak strašně moc, že nejlepším možným řešením je, nechat vše být, vypnout a užít si chvíli nicnedělání. Vzít si knížku, dát si horkou vanu nebo si pustit seriál. Já dnes místo učení šesti maturitních otázek konečně věnuji čas podzimním fotkám.

Ono totiž už začalo pěkně mrznout, a dokonce i u nás v Praze už malilinkato sněžilo. A mě najednou pokáralo svědomí. Zaklepalo, povytáhlo obočí a trochu úsečně se zeptalo "a ty podzimní fotky budeš přidávat až v létě nebo kdy"! A tak jsou tady. :)

V říjnu jsme s přítelem vyrazili na prodloužený víkend do Českého Švýcarska. Bydleli jsme v malém apartmánu s kouzelnou krajinou všude kolem. Lezli jsme po kopcích a skalách, mrzli, promokli až na kost a především byli naprosto šťastní, že jsme spolu v nádherné české přírodě.
Vřele Hřensko a jeho okolí všem doporučuji. Já byla nadšená a i teď při projíždění fotek se culím od ucha k uchu. :)